Vyznání tuláka
Po cestách prachem vonících,
dnech deštěm plačících,
po potocích s kopců zurčících,
paprscích slunce pálících
se mi stýská a silně bolí vzpomínka
na dny mládí a moji krásnou zem
i když v srdci vzal jsem si ji sem
do země touhy z dávných let,
kdy stačilo pár vět
a už jsem běžel za snem v dál,
kde život bezchybný se zdál.
Dnes dávno vím, že omyl mládí
změnil již zcela život můj
a i když nelze vše zpět vrátit,
vzpomínka na rodnou zem vždy něžně hladí.
A přezevšechno třeba sám
se do své země zatoulám!